Karza - pračky, které skoro nikdo nezná
Ve 30. letech už ne každá pradlenka byla ochotná ničit si při praní ruce na valše. Objevila se řada elektrických praček nejrůznějších bizarních tvarů. Málokdo ví, že v Mladé Boleslavi vyráběl pračky Karel J. Zahrádka, který se ve 20. letech oddělil od závodu Laurin&Klement a založil vlastní slévárnu.
Závod byl v roce 1932 rozšířen o strojírnu. Pračky KARZA měly mezi českými výrobky početné konkurenty. Posuďte sami: RP1, kterou produkovala pražská ČKD, YORD z firmy Josef Bartoň Turnov, EMKU z Kolína na pevná paliva (!), SKRAT PIKOLO, která vypadala trochu jako záchodová mísa, a konečně pračku KULI, kterou v nedalekých Kosmonosech vyráběl Václav Svoboda. Výčet není samozřejmě úplný. Doloženo je 34 výrobců pracích strojů, z nichž ale většina produkovala pračky pouze jako doplňkový program. Nejinak tomu bylo u Karla Zahrádky. Pračky šly slušně na odbyt, a tak v polovině 30. let podnik změnil priority i název na Továrnu elektrických praček Karza a slévárnu kovů K. J. Zahrádka.
Na návodu k použití se můžeme dočíst, že pračka plnila hned několik pracích funkcí, např. máchání, modření či škrobení. Plnila se shora a samozřejmé neměla žádný přívod vody, takže se musela dolít horkou (ne vařící) vodou. K praní se používalo nastrouhané mýdlo, nejlépe terpentýnové, které mělo nejlepší prací schopnosti. Do bubnu se vešlo dvoje povlečení, nebo 10-12 košil. Hospodyňka se nemusela bát ani jemných tkanin, či naopak silně znečištěného prádla, třeba montérek.
Majiteli podniku se poměrně dařilo i ve 30. letech, kdy se Československo otřepávalo z velké hospodářské krize. Pak jej ale potkal osud mnoha podobných firem v Mladé Boleslavi. Skončil tak, jak začal. Jako součást mladoboleslavské automobilky.



